27. 11. 1999, asi poledne, loď na Rio Negro

Před chvíli jsme minuli soutok Rio Negra a Rio Solimoes. Vypadalo to jako káva a mlíko. Negro má barvu černé kávy a Solimoes má barvu bílé kávy.
Z Brasílie jsme letěli v 21:42 a přistáli jsme asi v 1 v noci, ale v jiném časovém pásmu (+2 hodiny). Na letišti nás měl čekat nějaký člověk z cestovky, ale nebyl tam. Naštěstí je na letišti jiná cestovka, tak jsme domluvili ubytování za R$ 25 pro oba. Taxík nás stál R$ 15 (původně chtěl něco přes R$ 20, ale ukecali jsme ho - Stano ho ukecal). Přijeli jsme do hotelu, nic moc, ale ne přespání akorát. A začali smlouvat o výletě po Amazonce. Ukecali jsme (Stano samozřejmě) ho na US$ 300 na dva dny pro oba - o 20 dolarů méně.
Přistáváme u plovoucího bufetu, tak zase za chvíli budu pokračovat.

28. 11. 1999, poledne, Rio Negro

Jsme zrovna u jednoho potůčku a malých vodopádů a odpočíváme. Za chvíli bude oběd. Časový posun je tady 2 hodiny oproti Riu, takže 5 hodin od Prahy. V ČR je teď asi půl šesté.
Včera ráno si Stano musel jít koupit nějaké lehké kalhoty, jinak by ho průvodce nepustil na loď. L Fakt je, že je později nepotřeboval. :-) Po nákupech jsme šli do přístavu na loď. Ta má asi 12 metrů délky a 3 šířky. Má dvě paluby, takže je vysoká asi 4 m. Jako všechno tady, i loď je stavěná na místní lidi, takže se neustále mlátím do hlavy.

28. 11. 1999, po obědě

Po nalodění jsme se jeli podívat na soutok dvou řek. Rio Negro, které je jako káva a Solimoes jako bílá káva. Je to hodně zajímavé. Prostě hranice uprostřed řeky. No a pak jsme jeli na ryby. Přesedli jsme do dvou motorových kanoí (byly asi metr široké a tak deset metrů dlouhé) a vydali se po kanále na projížďku.
Rio je dost vyschlé, protože tak 50 metrů od břehu už mají vyznačené cesty, kudy mohou i s těmi malými loďmi plout. Kanál, kterým jsme proplouvali byl místy asi tak tři metry široký.
Přesedáme, tak zase za chvíli.

28. 11. 1999, večer, Manaus

Už jsme zpátky v hotelu. vysprchovali jsme se a Stano zrovna balí batoh, což je velmi častá činnost tady.
Po té, co jsme projeli kanály, zastavili jsme u houseboatu. Byla to taková plovoucí kantýny. Začali jsme rybařit. Já jsem chytil rybu jako první. :-) Nebyla piraňa, jak nám slibovali, ale asi 15 cm velký sumeček (asi), který by byl u nás ozdobou akvárií. Pak jsem chytil ještě dvě ryby (spíše čolky). Stano chytil dvě ryby. Celkově bylo rybaření zajímavé, ryby neustále okusovali návnady, ale chytit se jim moc nechtělo.
Pak jsme jeli na krokodýly. Počkali jsme, až se setmělo a hledali je baterkou. Stačilo posvítit na břeh a byly vidět jejich oči. Průvodce jednoho malého chytil (měl asi 30 cm) a přinesl nám ho do loďky. všichni jsme si toho malého krokodýla podrželi v rukách.
No a pak jsme v úplné tmě jeli zpátky na loď, kde nás čekala večeře a místní koktejl Daikiri: rum se šťávou z citrónů a ledem. Byl pěkně silný.
No a pak jsme šli spát do sítí. Spí se v nich pohodlně. Ráno jsme jeli zase kousek dál a pak jsme šli na malou procházku pralesem. Rostlo tam mango, kešu, …
Jdeme na večeři tak zatím končím.

29.11. 1999, 0:10, letiště Manaus

Sedím zrovna v odbavovací hale. Málem nás nepustili přes bezpečnostní kontrolu, protože jsme měli v batůžcích foukačky. Museli jsme se vrátit a dát je do obálek. Ale zpátky k ránu.
Po procházce pralesem jsme se chvíli koupali v jednom z přítoků Rio Negra. Voda byla příjemně teplá. Seděli jsme ve vodě, pili pivo, prostě pohoda.
Protože Rio je asi o deset metů níže než v březnu, vytvořil se na jeho přítoku malý vodopád (asi 3 metry). Použili jsme jej jako malou sprchu. Pak jsme šli na loď na oběd a asi hodinu po vyplutí jsme uprostřed řeky přestoupili na jinou loď, která nás vzala do přístavu.
Tam nás měl čekat průvodce, ale nikdo tam nebyl. Stano začal být dost nervózní, ale pak jsme si vzpomněli, že říkal něco o 17 hodinách. Protože bylo půl páté, tak se zase trochu uklidnil. Když ale nepřišel do 1 na šest, zase začal být nervózní. Nedivím se mu. V hotelu jsme měli batohy, pasy, letenky a všechno mimo malých baťůžků co jsme měli s sebou na lodi.
Asi v 17:20 jsme pomalu šli z přístavu k bráně a v polovině cesty jsme ho potkali. Lámal nějaké Francouze na výlet lodí. Takže zase bylo vše v pohodě. Stano si ještě vyfotil místní operu a jeli jsme do hotelu se převléct, umýt a znovu přebalit batohy.
Pak jsme šli na pivo a dali si večeři, smaženou rybu - já měl větší, což Stano opět těžce nesl.:-) Po večeři nás průvodce hodil na letiště.
A tak jsme tady. Zase se mi povedlo srovnat časy deníku a reálu. Za čtvrt hodiny máme boarding time, do Brasílie přiletíme asi o půl deváté. Já musím nabít baterky do kamery, všechny tři jsou vybité. Pak musíme vyzkoušet jak se tady dá vybírat z platebních karet. Dolary, co jsme měli s sebou jako cash (US$ 500) už totiž došli. Stanova VISA asi bude bez problémů, ale nevím jak dopadne moje MasterCard, není tady moc obvyklá.