25. 11. 1999, večer, restaurace ve Fortaleze
Sedíme zrovna v restauraci, Stano si šel koupit další pohledy. Máme objednanou langustu. Jsme na to hodně zvědaví.
Včera po příletu do Fortalezy jsme šli zabookovat další let. Objevil se malý problém, zítra je pátek a let byl plný. Tak jsme se nechali zapsat na waiting list a dneska jsme let potvrdili. Doufejme, že nebudou nějaké problémy. Chceme ještě přebookovat poslední let mimo Sao Paulo a projet se vlakem a autobusem (vypadá to na 20-ti hodinový výlet). Po tom jsme vyměnili peníze za 1,89 - Real oslabil o 0,02. :-)
Ve Fortaleze nejsou hostely, ale mají tady posaudy. Je to ubytování v soukromí a je to ještě lepší než v Salvadoru.
Po ubytování jsme šli na pláž. Voda byla teplejší než vzduch a vzduch měl 26° C - asi v pět večer.
No a pak jsme šli na večeři. Dali jsme si rybu vařenou s cibulí, zelím, paprikou česnekem a kdoví čím ještě a v kokosovém mléce "Aqua de Coco". K tomu jsme dostali rýži, kukuřičnou kaši s vařeným vejcem a maniok. Nemusím zdůrazňovat, že jsme se zase přežrali. K tomu pár piv a bylo nám fajn.
Ráno nás vzbudili o půl osmé. Stano objednal buzení a nic mi neřekl. Fakt je, že už jsem nespal, ale i tak mne to dost vylekalo, co kdo po nás chce.
Dali jsme si snídani (je v ceně) a Stano jak byl rozespalý zavadil o stůl a vylil mi džus :-//.
Pak jsme šli vyhlížet autobus. Bylo půl deváté a teplota vzduchu byla 31° C, vál příjemný vánek od moře a bylo fajn. Čekali jsme čekali a furt nic. Pak nám stopl taxikář a ukecal nás, že nás tam zaveze za R$ 22 (začal na 25 a myslím, že bychom to stáhli na 20 - ale jsme na dovolené). Byl to Ital, co se oženil do Brazílie a tak jsme si trochu popovídali.
Cestou jsme přijeli k závorám., kde vybírali mýtné (peuge). Ti brazilci jsou ještě vychcanější než Češi! Asi dvacet metrů před závorami zahnul do místního slumu - trochu nám při tom zatrnulo. Projel ho, podjel most a vyjel na silnici asi dvacet metrů za závorami. Policajti, nebo kdo to tam vybírá, byli úplně klidní. Co je ale pikantní, před tou odbočkou do slumu už čekal klimatizovaný autobus.
Když jsme přijeli do Cumbuco (je to asi 30 km za Fortalesou), koupili jsme si jízdu na bugatkách po dunách a šli se vykoupat. Pak jsme šli na ty bugatky. Stano si nejdříve sedl na zadní hranu sedadel se mnou, ale po pár poskocích a zastavení si přesedl vedle řidiče. Před tím neustále řval (no řval, párkrát řekl ) na řidiče, ať jede pomalu, až jsme uvízli na jedné duně (nevyjel ji). No ale potom už se Stano cítil bezpečněji (zkrátka a dobře nemá rád, když něco kodrcá) a mohli jsme jet už trochu ostřeji. Fakt bych nevěřil, co se s takovou bugatkou dá vyjet či sjet.
Už máme langustu, tak zatím. … Už jsme se dojedli. Bylo to maso z langusty vařené ve smetaně a zahuštěné moukou. Jsme z toho dost zklamaní, protože na pláži v restauraci přinesli vedle celou upečenou langustu, podélně rozkrojenou. Ale k tomu se ještě vrátím. Zpátky k ránu.
Vyjeli jsme na největší dunu, byla vysoká 40 metrů, dali jsme se si náš oblíbený kokos (já ho řízl trochou whiskey Jameson). Z duny se, no jak to říct, bobovalo na prkně, ne na sněhu, ale na písku. Ti vyděrači chtěli za pučení prkna R$ 2 (fakt to byl jen kus prkna) pro jednoho, tak jsme si to odpustili. Cestou zpátky se nám porouchala bugina, tak jsme přesedli na jinou, menší.
Trochu nám vytrávilo, takže po vykoupání jsme šli na oběd. Místní restaurace se nám nelíbila, tak jsme šli po pláži najít jinou. Málem se o nás poprali dva nadháněči (má to tu každá restaurace). Když jsme si vybírali, tak aby nám to ulehčili, přinesli plato s rybami, langustami a krevetami. Ukázali jsme na jednu rybu a u nám udělali (neměla daleko do kila včetně hlavy). Bylo to pečená ryba na plátu s čerstvou cibulí a rajčaty, hranolkami, rýží a míchanou s fazolemi a maniokem. Asi nemusím zdůrazňovat, že jsme se zase přežrali. Poseděli jsme u vody (V tom vedru je lepší si objednat vodu než pivo. Nedokáži odhadnout kolik mohlo být stupňů, protože vál vítr od moře, ale myslím, že to bylo něco ke 40°C).
Pak začali chodit místní prodejci. Zaujal nás prodejce ovoce. Měl ovoce co se u nás dá koupit. A taky "kažu". Vypadá to jako kapie se silnou šťopkou. Později jsme se dozvěděli, že ta šťopka je oříšek kešu, který se musí upražit. Stano to zkusil, a bylo to trpké, tak já to zkusím později.
Po té, co jsme přežili pod střechou největší vedro, šli jsme zpátky. Vlny byly o dost větší - tak 1,5 m, některé i větší a tak jsme se šli "pohoupat" mořem. Když jsme se vrátili, zjistili jsme, že jsme dost spálení. Tady stačí chvilka a to i když se snažíme poctivě se mazat krémem. Když jsme trochu odpočívali pod slunečníky z větví kokosových palem přišli za námi dva kluci, asi tak pět a osm let. Začali žebrat nějaké peníze (R$ 0,5 pro oba). Pro tyto případy nosím v baťůžku müsli tyčinky, tak jsem jim je dal. Když je snědli, mladší přišel znova a chtěl R$ 1.J Kolem nás šla nějaká Evropanka a dala tomu mladšímu dvě taková ta kulatá lízátka a ukázala na oba. Ten mladší se usmál a zmizel za hromadou židlí. Starší ho musel chvíli honit , aby dostal své lízátko.No a pak jsme šli na autobus. Potkali jsme místního učitele angličtiny a španělštiny, který jel do Fortalesy a tak jsme si pokecali (autobus stál R$ 2 každého). Jo, mezitím ještě Stano volal na Tam Airlines, že máme letenky z waiting listu. Když jsme přijeli do Fortalesy, koupili jsme si místní banány. Jsou menší a tlustší a taky sladší, skoro bez šlupky (je mnohem tenčí). Čtyři banány bylo asi 0,6 kg a stálo to asi R$ 1. Když jsme se osprchovali, uviděli jsme dílo zkázy sluníčka na našich zádech, rukou a nohou. Fakt to slunko tady přímo vypaluje kůži. No a šli jsme na večeři, do restaurace, kde jsme večeřeli předešlý den. Jak už jsem psal, nic moc. Při tom ceny byla stejná jako na pláži a když to přinesli vedle ke stolu, vypadalo to nádherně. Navíc, když nám přinesli plato, abychom si vybrali, Stano do jedné langusty šťouchl prstem a ona ještě žila. Fakt se asi vyplatí jíst na pláži - stojí to stejně, ale je to lepší - no co, zaváhali jsme. Stano během večeře zavolal do Manaus, že přiletíme ve dvě ráno a objednal ubytování a odvoz z letiště. (Telefonní číslo jsme získali v hostelu v Riu).
Teď tady sedíme u piva, Stano píše pohledy (i já bych měl) a mně se zase podařilo srovnat reálný čas a čas deníku.
26. 11. 1999, večer, letiště v Brasílii
Čekáme na let do Manaus, Stano se šel podívat na letadýlka a já zase píšu. V letadle se chci zase trochu prospat.
Ráno jsem se šel projít po Fortalese (Stanovi se do toho horka nechtělo - 35 °C) a taky si vyzkoušet , jak mi pude nakupování bez univerzálního tlumočníka. Šlo to. Člověk ukazuje co chce. Koupil jsem si další kazety do videa, snad to pude.
Pak jsme jeli na letiště vyzvednout potvrzené lety. Začali jsme zase přebookovávat celou trasu (teda ten zbytek). Air pas je ideální. Dokud člověk nenastoupí do letadla, dá se všechno změnit. Když jsme pak nasedli do letadla směr Brasilia, ukázalo se, že místo u okýnka mám já. Nejdříve ho Stano zasedl, ale pak si musel dát batoh do těch polic nahoře nad sedadly. Toho jsem využil a sedl si k okýnku. Stano se strašně nasral a celý let se mnou nepromluvil. Dokonce si odsedl. A navíc do 10. řady k okýnku, což je asi nejlepší místo v tomto letadle. :-((
Po příletu do Brasílie jsme zase přebookovali poslední let (zhruba 3 hodiny od předchozího přebookování). Pak jsme si prohlídli halu a snažili se najít nějaké info o autobusech, protože od posledního přistání nás bude dělit asi 1 500 km cesty od Sao Paula odkud máme letenky do Evropy. Nic jsme nesehnali. Je to asi jako chtít v Praze jízdní řád Norska. alespoň vzdálenost zhruba odpovídá. Jo a ještě jsme si zjistili ubytování tady v Brasilii, až se sem za tři dny budeme vracet.
Pak jsme něco snědli. Mají tady zajímavý systém. Člověk nejdříve zaplatí a pak dostane zboží. Já si ještě prohlédl zlatnictví. Mají tu nádherné věci. Brazilie je proslulá drahými kameny, ale byl jsem varován, že si mám dát bacha. Tak asi nic nekoupím.
No a ještě k letišti. Je nádherné a vzdušné. Kolem mne teď šumí malé vodotrysky, všude je spousta zeleně. Počet terminálů je o něco menší než v Ruzyni, přesto odletová hala není větší než Hlavní nádraží v Praze. A navíc je mnohem hezčí, vše je prostornější a člověk se tu dobře cítí.
No já toho už toho zase nechám, jdu najít Stana. Čeká nás dlouhý let, do Manaus je přílet 1:15, ale přelítáme časovou hranici, takže asi 23:15 Brasilského času.