19. 11. 1999, Rio de Janeiro
Tak jsme v Riu. Bydlíme v levném hostelu, za okny řve hudba. Osobně je mi to po celém dni stráveném v letadle celkem jedno.
Den proběhl celkem v klidu, stanovo brblání bylo celkem "v normě". Nejdříve brblal při odbavení - proč že tam má tak "dlho čakať". Pak nedostal místo u okýnka (ani do Paříže, ani do Ria), tak zase brblal.
Let proběhl v pohodě - až na to, že jsem se polil čajem (jsem prostě šikulka, no). Já většinu prospal. Stano se díval na speciální program, který ukazoval polohu, rychlost a jiné věci z letu. Já bych raději četl telefonní seznam.
Ke konci letu jsme se dostali do celkem silných turbulencí. Dost lidí na palubě mělo "v tahu" žaludek, ale Stano měl "v tahu" trošičku nervy. Vyhrožoval, že zpátky jede lodí. :-)
Jo a ještě jedna poznámečka nakonec, s tou blízkostí španělštiny a portugalštiny to zatím nevypadá moc horké - tak jsem zvědav, jak se tady domluvíme. No nic, ono se to nakonec nějak vyvrbí.
Ještě první dojmy z Ria: Je to město kontrastů. Vedle chátrajících nádherných domů jsou nové udržované "paneláky". Pláž Copacabana je od hotelů oddělena rušnou ulicí - něco jako magistrála v Praze. Kolem všech domů jsou vysoké ploty, první patra jsou zamřížována. Člověk se tu necítí moc bezpečně.
Jo, a prostitutky chodí oblečené, spíše svlečené, prostě na sobě nic nemají (skoro). A jsou hodně hezké.
Tak to je pro dnešek vše, už se mi klíží oči. Je skoro půlnoc místního času.
21. 11. 1999, letadlo do Salvadoru
Je asi půl jedenácté a zrovna sedíme v letadle a letíme do Salvador de Bahia.
Včera jsme měli perný den. Nejdříve jsme si museli přebookovat letenky air pasu. Chvíli to trvalo, ale Stano ukecá každého.
Pak jsme se vydali podívat na dominantu Ria - sochu Ježíše Krista. Ta je na hoře nad Riem ve výšce asi 700 metrů (myslím, že 760 m n. m.). Chtěli jsme tam nejdříve jet lanovkou, ale takový příjemný taxikář s dobrou angličtinou nás ukecal. Cestou nahoru jsme se zastavili u původního portugalského domu, kolem kterého protéká říčka, nebo spíše potok, Cariocas. Ten potok dal také jméno místním lidem. Pak jsme pokračovali na helioport s nádherným výhledem na okolí. Cestou jsme potkali pár opic, které se drze procházeli po silnici. No a konečně jsme se vydali ke Kristu. Nádherný pohled na Rio! Je to kouzelné město s počtem obyvatel větším než má Slovensko. :-)
Když jsme sjeli dolů, během pár minut sestup o více než 700 metrů, zalehlo nám v uších. Takhle nesestupují ani letadla. Šli jsme na autobus (přepravujeme se místními autobusy) a Stano prohlásil, že je to horší než airbus, kterým jsme přiletěli.
Autobusy, to je kapitola sama pro sebe. Doprava s nima je stejně rychlá jako s taxíky (klidně si to ženou přes devadesát) a je taky pro silné žaludky. Je to něco jako horská dráha. Z pruhu do pruhu, pak náhle zastavit (autobusy se v Riu musí stopnout) - no prostě zážitek.
Dorazili jsme splnit Stanův se - uvidět Maracana, největší fotbalový stadion světa. Je fakt obrovský a krásný. Uvítal nás průvodce se slovy: "Já jsem Brazilčik". Markus (tak se jmenoval) mluví šesti jazyky a od každé výpravy se učí pár vět v jejich rodné řeči. Podal nám velmi slušný výklad o stadionu, jeho historii, … Provedl nás i šatnami. Mimo jiné mají v šatnách také vířivé koupele. Ještě jedna věc mne zaujala. Kousek od nás měly výlet školačky (bylo jich asi dvacet) a když začaly něco skandovat, bylo to dost slyšet. Nedokáži si představit ten rachot, když je stadion plný.
Z Maracana jsme se přesunuli na Cukrovou horu. Ne že by se tam těžil cukr :-), ale vypadá jako homole cukru trčící z moře do výšky 730 metrů. Na tu horu se dá dostat jedině lanovkou (není mi jasné, jak ji v roce 1912 postavili - horolezci asi museli základ vynést na hřbetech) a to dvoufázově přes jednu menší horu. Na homoli cukru jsme potkali Čechy, kteří s námi přiletěli z Prahy - svět je přece jen vesnice. Zůstali jsme do setmění a prohlédli si noční Rio - světýlka vypadají jako rozkopnuté ohniště. Zpátky jsme šli noční Copacabanou a já si toho moc nevšímal, protože jsem měl horečku. Když jsme přišli na pokoj, pochopil jsem proč. Ač celý den v podstatě nevylezlo slunce a bylo pouze za mraky, byl jsem lehce opálený (spálený).
Právě jdeme na přistání v Salvadoru, takže toho zatím nechám.