Ráno nás v pět vzbudil telefon a pak už jsme si šli chytit taxi. To nás dovezlo ke kanceláři MAS, odkud jel autobus na letiště v Johor Bahru v Malajsii. Jelo celkem dost lidí, protože letenky z JB jsou o víc než 1/3 levnější než ze Singapuru. A přitom ta letiště od sebe nejsou vzdálená více než 20 km. Letiště v JB vypadá jako nějaké vlakové nádraží, připomnělo mi letiště v brazilské Fortalese. Pak jsme nasedli na letadlo a letěli jsme asi 2 hodiny do KK.
Na letišti jsme si objednali hotel City Park Inn. Stojí v číslech stejně jako v Singapuru, ale není to v Singapurských dolarech, ale v MR (malajský ringit), a tak je to poloviční cena. Navíc pokoj je mnohem hezčí a má okno do ulice. Ceny v KK jsou oproti Singapuru sice v jiné měně, ale čísla jsou stejná (až na pivo - to stojí 9 RM). Takže víceméně je tu všechno za polovinu. Po ubytování jsme se šli projít po městě - je hodně maličké, a má asi 200 000 obyvatel. Dá se v pohodě za chvíli přejít. Všude, až na obchoďáky, měli zavřeno (byl 1. Máj). Na večeři jsme si koupili buchty. Některé byly dost dobré, jiné nic moc.
A pak jsme si šli popovídat na recepci. Hodně nám toho řekli a jeden chlapík dost věděl o světě - dokonce si nepletl Česko a Československo, nebo Jugoslávii, jak se nám dosti často stává. Poradili nám, co a jak si máme zabukovat, kde nás nasměrují dál …
Dostali jsme taky místní kávu. Je hodně silná a taky moc dobrá. A pak jsme se šli projít. Hledali jsme noční trh, ale už bylo pozdě (23:00), ale narazili jsme na noční rybí restauraci. Všechny ryby a ostatní mořské potvory (krevety, mušle, kraby) tam byly v živé v nádržích a stačilo jen ukázat, co to chceme. Neměli jsme z toho moc dobrý pocit. A potom už jsme šli spát.
Ráno jsme se šli projít do centra turistických kanceláří. Tam jsme si zabukovali cestu na vrchol Mt. Kinabalu. Vyměnil jsem další peníze, kdo ví, kdy zase narazíme na nějakou směnárnu. A pak jsme šli ještě do místního turistického centra. Potom jsme si šli najít něco k jídlu.
Po projití pár restaurací jsme nakonec v jedné skončili. Já si dal tofu a Anička rybu. K tofu jsme dostali ještě vývar. A dal jsem si studený čaj a Anička citronádu - kvůli ní ji připravili. Potom jsme odnesli věci na pokoj a vyrazili se potápět. Nejdříve nám nabízeli zpáteční cestu za 60 RM, ale když jsme jim řekli, že včera jsme dostali nabídku za 30 RM, tak po chvíli jsme to ukecali na 40 RM. Ta nabídka z předešlého dne byla jen na půlhodinovou projížďku, ne na dvě cesty. Při vstupu na ostrov nás skásli ještě o 3 RM každého.
No, ale pak jsme se už šli potápět. To je nádhera. Chvílemi kolem nás byla třeba stovka drobných rybiček, jindy se na útesu páslo několik desítek různých druhů ryb. Jiné se před námi schovávali mezi kameny, takže pokud jsme je nevyplašili, tak jsme si jich ani nevšimli. Potápěli jsme se asi hodinu, ale vůbec nám to nepřipadlo - tanec ryb na útesu je prostě úžasný. A pak už jsme jeli zpátky do přístavu. Šli jsme se osprchovat a vyrazili jsme na noční trh.
Prodává se tam především maso s zelenina. A taky je tam spousta levného jídla. Koupili jme si pečeného tuňáka a chilli kraba s rýží a zeleninou a ananasem. Vzali jsme si to na pokoj a cestou jsme si ještě koupili vodu a nějakou housku. Chtěli jsme taky pivo, ale místní v lahvích neměli. Cca 640 ml stojí asi 9 RM (90 Kč).
Na pokoji jsme zjistili, že ta houska, ač zapečená se sýrem, je sladká. Já se nejdříve nemohl dostat do kraba, ale po chvíli mi to už šlo - odneslo to akorát tričko a kraťasy, jak jsem se ho snažil vehementně rozbít. Krab je nic moc, zato ta rýže s přílohou byla vynikající. Pak jsme si ještě dali pečeného tuňáka - taky nic moc. No, a na závěr zelený zákusek ze sladkých brambor. Byl takový nějaký divný ze začátku, ale pak nám celkem zachutnal.
Momentálně začínáme balit, zítra vstáváme v sedm a jedeme do Kinabalu parku.Last changes: