9.5 jsme vstávali brzy, v 6:00. Dali jsme si snídani, a pak jeli taxíkem na letiště. Je to z centra Sandakanu asi 11 km a stálo to 15 RM. Letěli jsme chvíli, asi 25 minut do KK. Myslel jsme si, že na tak krátkou trať poletíme nějakým malým letadlem, zvláště pak, když to lítá 6x denně. Letěli jsme Boeingem 737-400 a byl plný. Letěli jsme kolem Mount Kinabalu, zhruba ve stejné výšce. Při pohledu na vrchol nás začaly bolet nohy. Z KK jsme letěli na letiště KLIA - mezinárodní letiště asi 70 km na jih od KL.
Je to pozůstatek stavebního boomu v Malajsii před krizí v r. 1997. To letiště je příliš obrovské a spojení do KL je prostě strašné. Autobus stojí 25 RM. My jsme jeli s naháněčem jednoho hotelu v centru KL a stálo nás to 60 RM. Původně plánovali spojení vlakem, ale nějak jej nedostavěli.
Bydlíme v hotelu v centru KL, noc za 70 RM. Je to dost, ale zase je odtud všude kousek a navíc nás recepční přivítal česky. Sice dost zkomoleně, ale přece. Po ubytování v hotelu jsme šli najít místní pobočku American Express, abychom vyměnili nějaké šeky. Pobočku jsme sice našli, ale je "na baterky". Šeky prostě neberou. Navíc už byly banky zavřené. Zavírají v 15:30, Maybank v 16:00 - to je něco, jako místní spořitelna.
Tak jsme šli na večeři. Stavili jsme se v místní Pizza Hut. Dělají tam americkou pizzu (hodně těsta) a navíc ji dělají místní kuchaři. No, snažili se. Už si asi dokáži představit, co si asi myslí Číňani, když si dají v české restauraci "čínu".
Potom jsme se šli projít do China Townu. Je to velice malebné. Ulice, které jsou přes den poměrně rušné místní tepny, se v noci promění v jedno velké tržiště. Stánky jsou úplně všude. Hlavní komodity jsou ovoce, restaurace a hodinky. Dají se tu koupit imitace snad všech značek. Jen jsme se prošli, a protože jsme byli unaveni, tak jsme šli brzo spát.
Druhý den ráno jsme vyrazili vyměnit šeky za peníze. Zašli jsme do Maybank. Chvíli to trvalo, ale jinak to bylo v pohodě. Pak jsme šli na poštu a na místní Central Market. Je to obrovská budova vyhrazená pro místní výrobu pro turisty, něco jako Staromák pod střechou.
Potom jsme se vydali směrem do zahrad, ale začalo pršet, tak jsme se schovali v jednom obchoďáku. Pršelo neustále asi tak dvě hodiny, takže ten obchoďák známe nazpaměť. No a pak jsme se konečně vydali hledat tu cestu do zahrad.
KL není město stvořené pro pěší. Bylo to celkem komplikované, ale nakonec jsme prošli nádražím (to je taková podivná stavba) a našli tu zahradu orchideí. Je tam hodně pěkně, škoda jen, že jsme tam dorazili asi 3 hodiny před zavíračkou. Tak jsme ji jen tak proběhli. Já se snažil nafilmovat co se dalo.
Opět jsme se sami stali atrakcí. Měli bychom začít asi něco vybírat za foto, možná bychom něco vydělali J. Ze zahrady jsme se vydali na druhou stranu a našli o něco kratší cestu k Central Marketu. Sice se přebíhá 6-proudová silnice, ale jinak to jde.
Na večeři jsme se zastavili v China Townu. Nic moc, jídlo v nočních trzích bylo o dost lepší. Večer jsme se ještě rozhodli, že jestli bude pěkně, tak zůstaneme ještě jeden den. Ráno to vypadalo, že se trochu vyčasilo, a tak jsme šli do zahrad.
Nádherná byla motýlí zahrada. Člověk si připadá skutečně jako v pohádce. Spousta motýlů kolem , a ty barvy! Ještě jsme se zastavili v ibiškové zahradě. Ibišek je malajská národní květina (a taky Hawaje, Indonésie,..) Bylo to hezké, ale nic moc extra. Akorát tam byl pár svatebčanů a dva fotografové a ti s nima pěkně cvičili. Spíš než příprava na svatební fotky to vypadalo na torturu s gymnastickým cvičením dohromady.
Potom jsme se vydali do ptačí zahrady. Je to 3,2 ha velký prostor pod sítěmi, kde je spousta ptáků "volně" poletujících. Asi po půl hodině začalo opět lít jako z konve (to je tu odpoledne normální), a tak jsme si lehli na lavičky v altánku a hodinku jsme drželi "siestu". Pak už nás zahrady přestaly bavit a šli jsme opět "do města". Stavili jsme se v indické restauraci, kde mimo jiné mají oddělený prostor "pouze pro muže".
Potom jsme šli k nejvyšším budovám na světě "Petronas Towers". Petronas je místní Benzina. Každá společnost, co si myslí, že něco znamená, tady má svou "věž"- mrakodrap. Petronas má dvě. V prvních patrech jsou různé obchůdky s čímkoliv. Nahoru může denně jen 800 lidí, lístky se začínají prodávat v 9:15, což my zrovna vstáváme, takže jsme si věže prohlédli pouze z přilehlého parku. Protože jsme byli už dost hotoví, tak jsme se vydali směrem k hotelu.
Cestou jsem si řekli, že si koupíme vodu v jednom ze supermarketů a vlezli jsme do jednoho "Plaza" - soubor různých obchodů. Ještě se mi nestalo, abych v obchodě bloudil, až tady. A to jsme měli plánek toho "Plaza". Nakonec jsme přece jenom našli supermarket mezi tou spoustou obrovských prodejních ploch a nakoupili. Pak jsme se vydali k nejbližšímu východu a zjistili jsme, že jsme o dvě ulice jinde než jsme tam vlezli. Prošli jsme to podzemím. Člověk aby se bral pomalu s sebou pas, když jde tady nakupovat.
Ono nakupování je tu asi vášeň, a hlavně jídlo. V každém obchoďáku je "food court" - místo s židlemi a stoly obklopené desítkami i více různými prodejci jídla. V Petronas Towers je to navíc v 5-ti patrech. Hlady se tu zemřít nedá.
Zase se mi po dlouhé době podařilo srovnat čas deníčku s reálným časem. Zítra jedeme do Malaky, tak jsem zvědav.Last changes: