Cesta do Malaky proběhla v pohodě, vlastně jsme ji prospali. Spojení z KL je perfektní, jezdí tu co půl hodiny autobus. Člověk přijde na nádraží a za chvíli jede.
Když jsme v Malace hledali hostel, oslovil nás nějaký Čech a zavedl nás do levného hostelu, kde taky bydlel. Jmenoval se Pavel a byl ze Žďáru . Byl nám ho čert dlužen. Říkal, že je tu asi už pět měsíců a že 3 měsíce dělal v Thajsku pro nějakou cestovku, pak měsíc někde sázel kokosové palmy a teď, že je v Malajsii. Když nás dovedl do hotelu, hned se dožadoval pro sebe slevy za to, že nás přivedl. A to bydlel za 8 RM za noc. Večer jsme se šli projít a sedli jsme si na pivo a drink (Gimlet) v místním baru. Jedno malé pivo a jeden drink stály dohromady přes 20 RM. Pivo je tady strašně drahé, asi tak 10x dražší než v Čechách.
Druhý den jsme se šli projít do místního muzea. Mají tady muzeum "krásy". Je to soubor fotek a modelů ukazujících, jak se lidé ničili a ničí pro krásu. Byly tam ženy s žirafími krky, historie svěracích kazajek, neboli korzetů, prořezávané rty, tetování, tvarované nohy Japonek ... Nebyl to moc pěkný pohled. Navíc tam nefungovala klimatizace, takže nic moc. V dalším patře muzea byly vystaveni draci. Na Borneu má pouštění draků dost dlouhou tradici (asi tisíc let), takže to byla vlastně vlastivědná expozice. Mimo to tady byli také draci z Číny, Japonska, Korey a Austrálie. Pak jsme šli do muzea Malaky. Na různých obrazech byly ukázány klíčové okamžiky historie tohoto města. Dá se říci, že síla a strategická poloha města byla katalyzátorem pro vznik Singapuru. No, a pak jsme si ještě prohlédli muzeum literatury. Velká část expozice se točila kolem jediné knihy - Malajských análů někdy ze 16. století. Je to asi něco jako pro nás Kosmova kronika.
Cestou do hostelu jsme viděli místní utkání v takové zvláštní hře. 8 chlapů, rozdělených na dvě družstva házelo káču. Chvíli jsme to pozorovali, ale že bychom pochopili pravidla, to se říct nedá.
Večer jsme se šli projít k moři. No, moc moře jsme neviděli, nedá se k němu moc dostat. Jednak tady ústí nějaká řeka a pak jsou tu ostrovy. Navíc není tady žádné pořádné nábřeží na procházky. Tak jsme šli do hotelu zahrát si karty.
Další den jsme jeli do Singapuru. Jízdenky je třeba si koupit den předem, jinak je to v pohodě. Cestou do Singapuru, když jsme si v autobuse přehazovali peníze, jsme zjistili, že nás v tom hostelu okradli. Ztratilo se nám 50USD, 100DM, 50 singapurských dolarů a (to je podivné) 2 000 Kč. Navíc, z jedné peněženky byly přehozeny 2 singapurské dolary do druhé. Peníze byly probrány tak, že si toho člověk na první pohled nevšiml. Zvláštní bylo, že si zloděj ani nevšiml francouzských franků a vzal si české koruny. Přitom v tom hotelu kromě nás byl akorát ten podivný Čech. Tak nevíme, co si o tom máme myslet.
Trochu nás to rozhodilo, ale naštěstí jsme měli ještě 300USD v šecích. Nic víc už se (doufáme) neztratilo. Na hranicích na vstupu do Singapuru jsme si museli vzít všechny věci s sebou přes kontrolu. Lidem s jiným pasem než singapurským a malajským trvá kontrola velmi krátce (moc jich není), takže když jsme přešli hranici a nasedli zpátky do autobusu, ten po 20 min. na nikoho dalšího nečekal a prostě jel. Další autobus stejné společnosti vyzvedne ostatní, a proto asi jsme museli vzít vše s sebou.
Když jsme přijeli na autobusové nádraží v Singapuru, trochu nás překvapilo. Bylo to jen takové parkoviště s pár budkami. Já jsem očekával, že tam budou naháněči hotelů, jak jsme byli zvyklí z Malajsie a ono nic. Naštěstí jsme měli s sebou Lonely Planet a tam jsme si našli čínský hotel. Je v pohodě. Máme obrovský pokoj.
Večer jsme ještě zašli do Marine Centra na jídlo - zabloudili jsme v něm trochu (rozkládá se pod a nad několika ulicemi) a chvíli nám trvalo, než jsme našli supermarket. Pak jsme si sedli k fontán , na kterou laserem promítali různé obrázky a pili místní čerstvé juice (mango a limet). No, a potom už jsme šli spát.
Ráno jsme vyrazili do místního informačního centra a potažmo na ostrov Sentosu. Je to tady rekreační oblast se spoustou atrakcí. Jako první bylo mořské akvárium. Je naprosto skvělé! Člověk projíždí podzemním tunelem z plexiskla a pozoruje ryby okolo sebe. Jeli jsme 3x!
Potom jsme šli do místní vojenské pevnosti a pak na pláž. Je to písečná pláž, což je tady rarita, protože veškerý písek sem byl přivezen. Čvachtali jsme se asi 2 hodiny a když nám došla voda na pití, tak jsme se šli jednu koupit. Normálně tady v supermarketu stojí asi 0,7 S$, ale na ostrově 5 S$, což je asi 100 Kč (1,5 litru). Pak jsme se jeli najíst (je tu opět food court, takže v pohodě za 4 S$ a potom jsme jeli místní visutou jednokolejkou do muzea voskových figurín. Je pěkně obrovské a je to historie Singapuru. No, a potom už jsme šli na Meriliona - to je socha lva-ryby. Pak jsme ještě ve tmě zabloudili a zase se našli, a pak už jsme jen jeli do hotelu.
Je skoro půlnoc, Anička už spí, tak já půjdu taky.V předposlední den našeho pobytu jsme se ráno vydali na tržiště. No, "ráno", Singapur se probouzí tak v 10:30. Před touto dobou je to poklidné město s poloprázdnými ulicemi. Asi hodinu po té jsou ty samé ulice přeplněny lidmi a auty, všude panuje typický cvrkot spěchajícího velkoměsta. Takže jsme si šli prohlédnout čínskou tržnici, a pak jsme zamířili do Indické čtvrti, abychom nakoupili koření. Zase jsme zažili tu směsici vůní, kterých Anička už měla dost.
Takže jsme sedli na metro a odjeli do Scientific Centra. Je to projekt částečně podobný výukovým expozicím technického muzea v Praze. Je ale mnohem více zaměřen na interaktivitu a ochranu životního prostředí. Mě se hodně líbil třeba model gravitačního působení včetně modelu černé díry. Hodně je věnováno alternativním způsobům získávání energie. Řekl bych, že čeští politici by tenhle sektor měli mít povinný.
Taky tam byly různé matematické hříčky, třeba rotující laser a stínítka, takže si každý mohl uvědomit, co že vlastně jsou ty kuželosečky. Nebo krásné a jasně pochopitelné důkazy Pythagorovy věty, nebo třetí mocniny binonu. Komenský by měl radost. Taky tam bylo televizní studio na hraní. Další část byla věnována biologii, další pak letectví včetně modelu řídící věže. No, bylo toho hodně a všechno jsme nestihli projít. Pár hodin je prostě málo.
Pak jsme nasedli na MRT - něco jako metro a jeli okolo celého ostrova. Večer jsme se šli zase trochu projít místními obchoďáky. Poslední den v Singapuru jsme se jen tak lehce procházeli, a protože bylo škaredě, tak jsme odjeli na letiště.
Letiště v Singapuru je v podstatě město v malém. Po odbavení se člověk dostane do mezinárodního prostoru, kde jsou na zemi všude koberce. Je tam velká jídelna za normální ceny - asi jako na jednom z mála mezinárodních letišť na světě. Supermarket je celkem normální věc, ale koncertní pódium se na letištích zase tak často nevidí. Probíhal koncert pro housle a klavír a byl moc pěkný. Všude bylo spoustu zeleně a sem tam nějaká fontánka.
A pak už jsem nasedli a letěli zpátky do Evropy. Letiště Charles de Gaulle v Paříži, přestože je velice pěkné, působí ve srovnání s Changi v Singapuru asi jako vesnické nádraží. Nedá se tam pořádně najíst. O rozumných cenách nejde vůbec mluvit. Ani se není pořádně kam posadit. No, a pak jsme nasedli, s hodinovým zpožděním - jak je asi v Paříži obvyklé - na letadlo do Prahy a v pohodě přistáli. Doma jsme si dali chleba, naložený hermelín a pivo. Moc nám to pomohlo.
A to je konec cesty.
Last changes: