Dnešek začal naprosto příšerně. V pět ráno začal kokrhat pod našimi okny kohout. Kokrhal zhruba 10 s, ale každé dvě minuty. Až asi do sedmi. Takže jsme se zase moc nevyspali. Sbalili jsme se a rozhodli opustit Sepilok. Po snídani jsme bágly nechali v restauraci a šli se podívat na krmení Orang-Utanů, čili lesních mužů. Mne těsně po vstupu do parku vrátili koupit si povolení k filmování a pak už jsme šli na místa, kde je dvakrát denně krmení.
Samice s třítýdenním mládětem tu už čekala a pózovala pro turisty jako nějaká Star. S blížící se desátou se začali objevovat další orangutani. Pak na takovou plošinu sbitou s prken vylezl chlápek s banány a začal opičáky krmit. Krmení proběhlo v klidu a bez rvaček. Dalo by se říci, že orangutani mají svou důstojnost.
Jdeme na večeři, tak zatím končím.Po snídani s orangutany jsme šli směrem k brance vedoucí do džungle. Tam nás potkali makakové. Prošli kolem nás, no spíš jejich tlupa prošla skrze naší skupinku lidí. Všichni jim uctivě ustupovali. Pak jsme se převlékli do dlouhých kalhot a šli na procházku džunglí. Cestou bylo hlavně horko a dusno, vypotili jsme asi litr vody.
Po procházce jsme se vrátili do hotelu, kde jsme měli baťohy, a v restauraci si dali oběd. Když jsme se bavili s šéfkou, tak ta ani nevěděla, že ji tam chovají slepice a kohouty. Po jídle (Anička si na spravení chuti dala hamburger s hranolkama), jsem šli na zastávku autobusu, že prý něco za chvíli pojede.
Autobusy tady jezdí, jak se jim zachce, jak naberou lidi, +/- tak 1 hodiny. Když jsme na zastávce čekali už asi 3 hodiny, vzali jsme bágly na záda a šli směrem k hlavní silnici. Asi po 300 metrech jsme potkali autobus - jel ještě někam zavést a vyzvednout lidi, a tak nám řidič kývl, že nás vezme, až pojede zpět. Zpět jel asi za 20 minut, kdy už jsme se chystali stopovat. Dojeli jsme v pohodě, našli si hotel - tenhle je asi to nejlepší, kde jsme zatím byli (společně s hotelem v KK) - máme tady i vanu. Ubytovali jsme se a večer jsme šli hledat noční trh, abychom se najedli.
Sandakan je malé město, takže i když ten trh je v podstatě na druhém konci centra, byli jsme tam asi za 10 minut. Obešli jsme trh, a pak si dali nějakou míchaninu. Výběr probíhá tak, že na talíř s rýží prodávající nabírá to, na co člověk ukazuje. Já měl krevety, chobotnice, okurky, nějaký špenát či co to bylo, Anička měla rybu, krevety a taky nějakou podivnou, ale dobrou zeleninu. K tomu jsme dostali opět vývar a já si nabral ještě místní domorodé pasty - pálily jako čert. K tomu jsme si ještě dali horkou limetovou limonádu. No, celé nás to stálo 10,4 RM, což je asi 104 Kč. Pak jsme si chtěli dát něco sladkého, ale zjistili jsme, že to nejde. Jsme úplně plní. No a tak jsme už jen šli na pokoj. Teď tady ležíme o odfrkujeme, jak jsme plní.
8.5 jsme se konečně alespoň trochu vyspali. Snídani jsme si objednali na 9:00, ale vzhůru jsme už byli mnohem dříve. Jsme dost zpitomělí z toho neustálého střídání režimů dne. Snídaně byla na 5. patře (na střeše) hotelu. Je od tama moc pěkný výhled. Mají tam taky bazén s barevnými karasy. Po snídani jsme se šli trochu projít po městě.
Když jsme dostali hlad, tak jsme šli zkusit vegetariánskou restauraci, podle Lonely Planet. Je asi 1 km za centrem, cesta vede kolem místního slamu. Člověk se tady cítí mnohem bezpečněji než třeba v jižní Americe. Nedokáži si představit, že bych tam prošel kolem slamu tak blízko a nikdo mne neotravoval. Když jsme došli k restauraci, zrovna asi zavírali, ale nám ještě něco ukuchtili. Já měl seitan připravený a la pekingská kachna a Anička měla "chicken rice" z tofu. Obojí místní speciality (ve verzi s masem) a obojí bylo naprosto skvělé. Asi bych to od masa nerozeznal.
Na stole byla taková malá mistička s červenou hmotou. Věděl jsme, že to bude nějaký extrakt z chilli a že bude silně pálivý, ale, že až tak, jak byl, to jsem ani ve snu nepředpokládal. Stačilo zvednout pokličku na misce a člověk začal slzet. Opět jsem na své stupnici poznávání ostrosti o něco rozšířil kalibraci.
No a potom jsme se šli projít na místní denní trhy. Prodávali tam spoustu ovoce, a tak jsme si koupili oloupaný jack-fruit a taky jablka a pomeranče. Když jsme si pak ty pomeranče na pokoji prohlédli, tak na každém byla nálepka "Valencie". Svět je jedno velké tržiště. Jack-fruit je hodně sladký a chutná asi jako ananas. Bylo to tak sladké, že jsme to ani nesnědli celé.
Večer jsme se šli projít na hráz. Na moři byla asi pěkná bouře, protože blesky ozařovaly celou oblohu. Jak byla daleko - to nevíme. Pak jsme se šli najíst - klasika - na noční trh. Takže jsme se zase nadlábli. A pak jsme si šli sbalit batohy a spát. Dneska jsme totiž vstávali zase v šest.
A mě se zase klíží očí, tak toho opět nechám.Last changes: