Vypravili jsme se s Aničkou do Malajsie a vzali jsme to přes Singapur. Ráno jsme letěli do Paříže a jak je zvykem se zpožděním asi půl hodiny. Naštěstí, přípoje na dálkové lety jsou až po čtyřech hodinách, takže jsme se procházeli po letišti. Chtěli jsme si koupit něco k jídlu, a tak jsem vyměnil marky za franky. Při výměně 90 marek si vzali poplatky ve výši 25 franků. To je ten francouzský socialismus. Ještě, že za rok už budou mít jen Euro. Dali jsme si pizzu, no, drahou jako na letišti, a pak jsme dostali chuť na čokoládu, a Anička ji šla koupit. Chtěla nějakou francouzskou, ale ty se nevyrábějí, tak jsme vzali zavděk švýcarskou. No, a pak už jsme vlezli do letadla (Boeing 777) a Aničce se zdálo v porovnání s 747 (co stál vedle na stojce) moc malé. Dostali jsme večeři (dost pozdě) a šli spát.
No, a po snídani jsme přistáli. Venku bylo dost vedro (v Singapuru je furt), ale bylo to po studené Praze moc příjemné. Na letišti jsme si vyměnili nějaké peníze (naštěstí máme Amex, takže je to bez poplatku), zařídili si odlet z Johor Bahru, odvoz do Johor Bahru a ubytování. A pak už jsme jeli do hotelu.
Je to takový levný hotel, pokoj je sice s klimatizací a barevnou televizí (záchod + sprcha jsou tu taky), ale zato je bez oken. Jde to. Pak jsme vyrazili do města.
Po cestě jsme se zastavili v několika tržnicích. Prodávali tam koření, ovoce, ale taky sušené ančovičky, chobotnice, maso ze škeblí, krevet, různé sušené houby, ovoce a taky deštníky. Odpoledne jsou tady totiž přeháňky, ale ty přestaly, jakmile jsme si koupili ten deštník. Po chvíli jsme se šli najíst.
Tady se teda hlady nedá umřít, občas člověk lituje, že nemá 10 žaludků, co by mohl naplnit. Je tedy problém si vybrat. Dali jsme si polévku s nudlemi a zeleninou (a taky v ní byly ty sušené ančovičky). Hrdinně jsme si na tu polévku vzali hůlky a pro chvíli nám jeden z prodejců přinesl vidličku. Hrdě jsme odmítli, a pak jsme zápasili s polévkou. No ale když je hlad…
Singapur je město mrakodrapů a, alespoň jak to zatím připadá mně, město obchodních center. Co dvě, tři ulice je jedno obchodní centrum se spoustou různých nesmyslů na prodej. A v každém tom centru je asi patro vyhrazeno pro jídlo. Takže hladový prožívá přímo muka, protože vybrat si asi ze 20 nejrůznějších kuchyní je dost problém. Mají tu japonskou, malajskou, korejskou, vietnamskou, snad všechny čínské, indickou, indonéskou i americkou jsme zahlédli. Takže asi umřeme hlady, než si správně zvolíme. Večer jsme šli zpátky okolo několika hotelů.
Tohle město je stvořeno do krásy z vody a prostoru plného zeleně. Snad každý barák má nějakou fontánku, vodní zeď nebo alespoň vodní příkop. Alespoň se ty třicítky, i když je pod mrakem, dají vydržet.
Včera ráno jsme málem prospali celý den. Měli jsme totiž pokoj bez oken a když jsem se vzbudili v 9:00, tak mi to Anička nechtěla věřit. Myslela si, že jsou asi čtyři ráno. Ale nakonec jsme vstali a vydali se na prohlídku centra.
Nejdříve jsme šli na místní metro MRT. Mají tady zajímavý systém jízdenek. Jsou to vlastně magnetické karty. Na každé stanici je seznam ostatních včetně ceny a člověk si koupí jízdenku - kartičku. Vejde do metra, pošle ji do čtečky a ona mu vyjede a otevřou se zábrany. Když pak vylézá z metra, tak zase zasune jízdenku a otevře se průchod. Pokud má předplacenou jízdenku, tak mu vyjede a může si ji vzít.
Metro je tady řízené počítačem, takže rozjezdy stejně jako brždění je plynulé a dá se v pohodě stát. Navíc je systém vymyšlen tak, že pokud chce člověk přestoupit na jinou linku, jen přejde nástupiště, tj. při křížení jsou vedle sebe dvě různé linky. A navíc, když se linky křižují, tak jedou jednu stanici spolu a tam se prohodí, takže je to vymyšleno dokonale. Takže jsme dojeli metrem na takovou hlavní třídu (Orchard) a prošli jsme ji. Je plná hotelů a obchodních center. Singapur je totiž v podstatě jeden velký obchoďák, alespoň teda centrum, a pak jsme se šli najíst - dali jsme si něco z thajské kuchyně. Já už celkem umím jíst polévku se špagetami hůlkama. Po obědě jsme se šli projít do "Malé Číny".
Malá Čína je čtvrť v Singapuru, kde žijí a prodávají své věci Číňani (jak jinak). Prodávají především textil, a to jak bavlnu nebo nějakou umělinu, tak taky věci z hedvábí. Taky jsme tam zažili hádku na ulici.
Vzhledem k rozmanitosti Singapuru byla vedena v angličtině. Po chvíli tato hádka přešla ve rvačku dvou ženských. Nakonec to museli řešit policajti. Cestou z Malé Číny jsme prošli okolo několika chrámů - muslimské mešity, budhistické pagody a bývalého taoistického chrámu (dneska je v něm nějaké muzeum). No, a pak už jsme se vydali k hotelu. Byli jsme dost unaveni a když jsme došli k nejbližšímu obchodnímu centru od hotelu, zjistili jsme, že tam není "food court" - taková velká jídelna. A tak jsme se museli vrátit. Dali jsme si korejské knedlíky, dají se celkem dobře jíst hůlkama - jde to tedy rozhodně líp než špagety. No, a pak jsme šli spát, protože po ránu jsme pak museli vstát v pět. Akorát nás ve dvě v noci vzbudila Stanova SMS: "Ako bolo v Singapore?"
Last changes: